• • • Esoterický, psychoterapeutický a koučinkový přístup ke konstelacím

Záznam jednoho cvičení v rámci tréninku systemických konstelací
Text: Jan Bílý

Čím déle pracuji s konstelacemi, tím více si uvědomuji, že konstelace jsou "pouze" metoda, tedy nástroj pro práci s lidmi, jakkoliv je tato metoda účinná, geniální a nesmírně přínosná pro onen proces změn, kterým současná společnost i mnoho jedinců prochází. Tuto metodu používá každý tak, jak to odpovídá jeho či jejímu stupni osobního rozvoje, kvalifikace, či životní moudrosti. Ti, kteří jsou v práci s klientem zvyklí "radit" (ve smyslu: já vím to, co ty nevíš), mají v konstelacích tendenci k manipulaci, ti, kteří jsou zvyklí pomáhat (ať už z jakéhokoliv důvodu), se budou zase snažit, dojít v konstelaci k "happy-endu". Možností je asi tolik, kolik je lektorů konstelací a při posuzování této metody na základě zkušeností s tím či oním konstelářem je nesmírně důležité si uvědomit, že nesoudím metodu, ale konkrétní práci konkrétního lektora.

Přesto se domnívám, že existují tři základní přístupy ke konstelacím. Jsou to:
• Spirituálně-transformační přístup v kontextu osobního rozvoje
• Terapeutický přístup v kontextu řešení více-méně naléhavých problémů klienta
• Koučinkový přístup v kontextu podnikového a osobního koučinku.

Je mi ovšem zcela jasné, že tyto přístupy neexistují u nikoho v čisté formě, ale vždy jako směs, ve které ten či onen přístup převládá.

V rámci čtvrtého bloku mého výcviku systemických konstelací jsem připravil jakési experimentální cvičení na téma těchto třech odlišných přístupů, o jehož průběhu bych zde chtěl informovat.

V první části cvičení měli účastníci (celkem 36 osob) za úkol, postavit ve skupinkách po čtyřech malou konstelaci, a to s těmito aktéry: Klient (ten, který stavěl), Esoterik (či ten, který pracuje s osobním rozvojem), (psycho-)Terapeut, Kouč. Po pěti minutách vystoupili z rolí a měli dalších pět minut na to, si sdělit poznatky. Následovalo další kolečko a tak dál, než se všichni ve všech rolích vystřídali. Již toto cvičení bylo přijato s živou účastí a zájmem a málo kterému kroužku pět minut na výměnu zkušeností stačilo.

V druhé půlce jsem se zeptal, kdo se cítil v kterých rolích dobře. Celá skupina se rozdělila na tři přibližně stejné podskupiny "esoteriků", "terapeutů" a "koučů". Tyto tři podskupinky dostali za úkol, nejprve prodiskutovat a poté sepsat jakýsi "kodex bezpečnosti", tj. toho, co je pro "jejich" konstelační práci důležité, co nutno ošetřit, na co je vhodné se koncentrovat. Rozumí se, kromě všeobecných pravidel konstelací, které bychom měli všichni ovládat a respektovat. Vytvořily se tak tři různé "skupinové duše", které na chvíli ovlivnily myšlení a vnímání těch, kteří ve skupině pracovali. Docházelo také ke zřetelné rivalitě skupin, padaly vtípky - hlavně a především mezi terapeuty a esoteriky. Nicméně výsledky práce těchto třech skupinek jasně dokládají rozdíly v přístupu. V následujícím přehledu uvádím heslovitě výstupy jednotlivých skupin:

1. Esoterici (osobní rozvoj)
Důležitá je zde pokora, důvěra v "to větší".
Práci nutno dělat v souladu s vyšším řádem.
Vše, co se děje, je v podstatě v pořádku.
Pokud má někdo po konstelaci problémy, je to nutné akceptovat jako jeho cestu.
Nutno zvládat přesahy práce do ostatních přístupů: Mít jak i hluboké spirituální zkušenosti, tak i "umět zavolat záchranku".
Lektor musí "mít zažito", tj. musí se v terénu osobního rozvoje vyznat, musí tam být sám doma.
Jakoby bylo nutné "trochu zešílet", ale potom se bezpečně vrátit - jedině tak mohu provázet další.
Této skupině je také jasné, že částečně pracují s klienty, kteří vědomě nejdou k psychoterapeutovi.
V konstelaci je nutné "držet se rituálního řádu", zachovávat "obřad" konstelace.

2. Terapeuti (psychoterapie)
Důležité je mít na zřeteli svoji kompetenci, roli, odpovědnost a vědět, co si mohu a nemohu dovolit.
Musím také pracovat na sobě např. ve smyslu odborné supervize.
Terapeut musí být ukotven v realitě a měl by mít schopnost, jít z reality do přesahů (spiritualita).
Terapeut respektuje hranice, tempo klienta a jeho cestu.
Je odpovědný za kvalitu procesu, ale ne za klientův život.
Jeho přístup je "chirurgický" - ví, kde musí desintegrovat aby mohl následně integrovat.
Také důležitý aspekt v práci terapeuta jsou empatie a intuice.

3. Kouč
Důležitý pro kouče je odstup a osobní neangažovanost.
Nutno vytvořit kontrakt o zakázce a procesu (proč, kam, za kolik atd.).
Konstelace poskytuje vhled, dodává informace, méně už řešení.
Pracuje se zde s orientací na vytčený (domluvený) cíl, tj. do budoucnosti.
Klient je ten, kdo je partner, klient pracuje a ví jako jediný, co je pro něj nejlepší.
Kouč neposuzuje, nehodnotí a nepřebírá zodpovědnost.
Nutno spolu s klientem hledat (jeho) zdroje.
Na konci je důležitá zpětná vazba (byl cíl dosažen?).

Na konci tohoto cvičení jsme se shodli na tom, že v čisté formě tyto tři přístupy liší především v pohledu na to, kdo (nebo co) vlastně konstelaci vede. Zatímco u esotericky-spirituálního přístupu je konstelace vedena "Univerzem" či "Vyšším řádem", v terapeutickém přístupu vede terapeut a v koučinkovém přístupu vede celý proces klient. Je zde vidět, že každý přístup má své výhody a svá rizika. Je zcela zřejmé, že nejideálnější řešení pro bezpečnost klienta i konstelačního procesu je osvojit si všechny tři přístupy a používat je paralelně v praxi.

Tento text je možné kopírovat, pokud uvedete autora (Jan Bílý) a odkaz na stránky autora: www.konstelace.info