Hellinger

Ohlas na seminář:
Zen s Bertem a Sophií Hellingerovými
Jan Bílý
3. národní intenzivní tréninkový kamp - nadstavbový kurz s Bertem Hellingerem a Sophií Hellingerovou zněl název týdenního semináře, kterého jsem se koncem dubna 2009 v rakouském Pichlu zúčastnil. A tady jsou mé dojmy, zážitky a poznatky. Bylo jich opravdu hodně…

Nejprve na úvod: Hellingera znám od roku 2003, kdy jsem ho poprvé zažil "live" v řeckých Athénách. 2004 jsem ho pozval do Prahy, kde jsme společně se Zdenou Tuškovou zorganizovali prozatím jediný jeho seminář. Naposled jsem ho zažil na kongresu v Kolíně nad Rýnem v roce 2005. Následoval čas jakéhosi rozštěpení německé konstelační scény na kritiky (například Nelles, Breuer, Beaumont, Weber) a na "přívržence". Když jsem byl v létě 2008 pozvaný Dimitrisem Stavropoulosem do Řecka, mluvili jsme spolu hodně o tomto "schizmatu". Dimitris, který zná Berta již více než dvacet let, mi kladl na srdce, předtím, než budu rozšiřovat nějaké kritické názory, se na jeho (Bertovu) práci jet prostě podívat. To je v případech kritiky vždy nejlepší postup - a tak jsem se přihlásil na výše uvedený trénink.

Kurs probíhal v krásném rakouském horském hotelu, který je situován v údolí nedaleko Schladmingu a obklopen takovými skvosty jako například nedaleký Dachstein. Po třech dnech energetické práce výlučně se Sophií (kde jsem nebyl) začínal nadstavbový kurs ve středu 22. 4. večer s Bertem a Sophií. Bert vedl konstelace a vysvětloval své přístupy vždy tři hodiny ráno, odpoledne pracovala Sophie a večer mezi osmou a devátou odpovídal Bert na otázky účastníků.

To nejdůležitější hned na začátek: Kvalita Bertovy práce, jeho filosoficko-spirituálně-konstelační vhledy a postupy, jeho zenový vtip a hloubka, to vše se nejenže neztratilo, ale naopak, dokážu-li to jako "žák" vůbec posoudit, získalo na ještě větší přímosti, intenzitě a - a možná jako vliv Sophie - laskavosti a jemnosti. Od dob českého semináře vyvinul Bert další "metodu" - po pohybech duše pracuje nyní s pohyby ducha. O tom napsal již téměř desítku knih, z nichž nejobsáhlejší - jakousi učebnici "nových" konstelací - doporučuji všem znalým Němčiny. Jmenuje se "Die Liebe des Geistes" a vyšla, jako nyní většina Hellingerových publikací, v jeho vlastním nakladatelství (Hellinger Publikations 2008).

Rozdíl mezi pohyby duše a pohyby ducha vysvětluje Bert tak, že pohyby duše jsou stále ještě uvězněny v poli svědomí systému. Pohyb duše je vždy řízen duší rodiny (Hellinger ji nazývá svědomím), případně jiného systému (např. státu) a tím není v souladu se vším, s Univerzem, ale právě pouze s dotyčným systémem. Tak je například Sühnen něčeho, co zapříčinil můj předek, pohyb duše, který vede k dalším zápletkám. Pohyb ducha je naproti tomu absolutní přitakání všemu tak, jak to je. Zároveň odpadá jakékoliv hodnocení na "správné" a "špatné", na dobro a na zlo. Viz můj malý překlad části úvodu citované knihy na konci tohoto článku.

Večerní hodina otázek Bertovi a jeho odpovědí byla, jednoduše řečeno, prostě zenový skvost. Bertovy odpovědi míří vždy do samé podstaty bytí, daleko za otázku tazatele. Někdy připomínají láskyplný úder proslulou zenovou holí, sloužící našemu probuzení. Sedět vedle Berta na židli, dívat se mu do očí a cítit jeho prezenci a laskavost je pro mě stále intenzivnější zážitek. Měl jsem tuto jedinečnou příležitost už v Praze na jeho semináři, ale nyní mě "to" dostalo úplně. Na této židli je totiž jen velice okrajově důležité, na co se člověk ptá. Otázka jde totiž vždy od žáka k učiteli a odpověď - od učitele k žákovi, překračuje bariéru, která mezi oběma je. A na Bertovu odpověď, a to jakoukoliv, provázenou jeho "je tím tvoje otázka zodpovězena?" lze odpovědět pouze "ano".

Je mi úplně jasný důvod, proč mnoho německých konstelářů, hlavně z psychologické scény, Betra a Sophii odmítá. Hellinger není kolega, dokonce není ani "primus inter pares" - první mezi stejně postavenými. Bert je a zůstává na úrovni spirituelního mistra, jehož lze pouze akceptovat tak, jak je, nebo nechat. Tento jeho efekt zesiluje Sophie, která má možná ve dvojici Bert-Sophie poněkud nevděčnou úlohu "toho, kdo není osvícený", podobně, jako Osha provázela nejprve Sheela a později jeho ženy-správkyně ašramu. Je jednoduché, Sophii vyčítat jistou zatrpklost, tvrdost, snahu po přijetí a uznání publika. Bylo by to příliš jednoduché a možná že by to byl pouze odraz mého stínu v srdci, který si hledá projekční plochu a nachází s povděkem Hellingerovu ženu. Každopádně jsem ji vděčný za velice hlubokou konstelaci, která mi ukázala další (kolikátý už?) dílek životní skládanky, který jsem doposud neviděl. Takže - milý Berte, milá Sophie, děkuji. Danke.

• • • • • • • • • • • • • •

Zde ještě mírně zkrácený přepis mé druhé otázky z 27.4.2009

Bert (dívá se na Jana): "Tak to budou otázky z centra Evropy, nebo tak?"

Jan: "Proč mě pokaždé tady na té židli tak buší srdce?" (Smích v sále, Bert se směje také). "Ale to není ta otázka, kterou chci položit. V zemi, odkud přicházím, prožívá konstelační práce právě veliký boom. A způsob práce, který jsme zde viděli, toto nechání plynout, nezasahování do konstelace, to může u některých lidí vzbudit dojem, že tím, že konstelací pohybuje "duch", tak ji smí klidně vést kdokoliv. Mohl bys říci něco o nutnosti nebo nenutnosti výcviku?"

Bert: "Tak, zde je důležité, abychom my sami přišli do toho pohybu, osobně. A ten, kdo se do tohoto pohybu dostane, ten ho následuje nikoliv tím, co by měl dělat, nýbrž tím, co se v okamžiku zrovna děje. Takže, coby můj vnitřní obraz, najednou vím, tohle je teď na řadě. A teď tohle…, prostě krok po kroku. A ten vlastní trénink, který tady provádíme, není vlastně žádný výcvik, ale spíš nácvik, jak přijít do souladu s tímto pohybem. To je to rozhodující. …
Takže tak to dělám. A pak jsou tací, kteří mají strach. Strach před touto totální důvěrou. Ti, kteří to raději drží v ruce, a ti chtějí jiný výcvik. Ti chtějí výcvik o tom, jak to člověk dělá. A tady je výcvik o tom, jak to člověk nechá. Zároveň, samozřejmě, přichází z toho druhého způsobu práce ohromné množství informací, které člověk potřebuje. Tak například, jak jsem to dneska dopoledne udělal s tou rodinou, to není jen následování ducha, to je taky to, co jsem se naučil. To je metoda, a tu je možné se naučit. A to je ta druhá část. Proto to, co dělám nyní, není oddělené od toho, co bylo dříve. Na tom já stavím a jdu za to dál."

• • • • • • • • • • • • • •

Úryvek z knihy "Die Liebe des Geistes" (překlad Jan)

Rádi rozdělujeme svět na to, co má právo být zde, a to, co by tady být nemělo, ačkoliv to zde je a působí. To první nazýváme dobrem, zdravím, spásou nebo mírem. To druhé nazýváme zlem, nemocí, zkázou nebo válkou. A jak se to všechno ještě jmenuje. Je to tím, že dobré a prospěšné se nám jeví to, co je lehké; to ale, co je těžké, to nazýváme špatným nebo chybným.

Když se ale na věc podíváme přesněji, uvidíme, že ona síla, která posouvá svět dopředu, pramení právě z toho, co nazýváme těžkým a špatným. Výzva k novému pochází vždy z toho, čeho bychom se raději zbavili nebo to někam odsunuli.

Když se před tím, co je těžké nebo nevhodné nebo s čím musíme bojovat, schováváme, ztrácíme právě to, co chceme udržet: náš život, naší důstojnost, naší svobodu a velikost.
Pouze ten, kdo se postaví také temným silám a přitaká jim, je spojen se svými kořeny a s pramenem své síly. Tací lidé jsou víc než dobří nebo zlí. Jsou v souladu s něčím větším, s hloubkou a sílou toho, co je větší.

• • • • • • • • • • • • • •